Delta Machine

Vydáno: 25.03.2013

Celkový čas: 57:55

Skladby:
1.Welcome To My World
2.Angel
3.Heaven
4.Secret To The End
5.My Little Universe
6.Slow
7.Broken
8.The Child Inside
9.Soft Touch/Raw Nerve
10.Should Be Higher
11.Alone
12.Soothe My Soul
13. Goodbye

Třinácté studiové album Depeche Mode, toť opět dílo, o němž se mezi fanoušky bude hodně diskutovat. Opravdu je to nová klasika srovnatelná s „Violator“? „Delta Machine“ je každopádně pozoruhodná hudební výprava s nejednoznačným vyzněním, kdy vrcholy střídají rozpaky.

Velká část zarputilých celoživotních fanoušků Depeche Mode si kapelu přivlastnila a nepřipouští možnost, že by se k hudbě DM vyjadřoval někdo zvenku, někdo mimo onen hořkosladký černý vesmír. My přece nejlépe rozumíme tomu, co nám chtěli Martin a David říci, a budeme o tom horlivě diskutovat na diskusních fórech. Stejně jako věčné debaty o zvuku kapely, který odešel s Alanem Wilderem, a jestli je „SOTU“ lepší než „PTA“ a zda na nadcházejících koncertech bude mít David blyštivé sako etc.

Každé nové album Depeche Mode je vystaveno nemilosrdnému srovnávání s jejich vrcholnými díly, což pro každého může být něco jiného, ale na „Violator“ a „Songs Of Faith And Devotion“ se možná shodneme. „Ultra“ byla rovněž skvělá deska, ale bratři a sestry v černém, považte, že se mi velmi líbí i „Exciter“, který jsem onehdy v jedné z raných recenzí na musicserveru ocenil osmičkou. Mimochodem, když už jsme tak osobní a subjektivní (protože takové vnímání hudby prostě je), následující dvojice alb s producentem Benem Hillierem ode mne dostala sedmičku.

Proč tenhle úvod? Toto je můj pohled (a ano, makrorecenze bude): „Delta Machine“ je velmi kvalitní album, jež se ovšem nestane klasikou typu „Violator“, etalonem, s nímž se další počiny poměřují. A taky proto, že jakkoliv otevřený v hudbě v podstatě čemukoliv, přece jen jsem rocker a velký příznivec Gahanovy spolupráce se Soulsavers – těšil jsem se na to, jak bude „Delta“ bluesová a skoro gospelová deska. Ona i je, ale má v sobě pár slabších nevýrazných míst, které budou i tak mnohými fanoušky vzývány jako božské.

Úvod nemá chybu – první tři skladby tvoří sevřený celek, z ohromného zvuku vystupují silné emoce a píseň „Heaven“ mému nemladému sluchovému ústrojí chutná jak mana nebeská. Tyto libé pocity se pochopitelně opakují v nádherných skladbách „Slow“ a „Goodbye“, kde jsou opravdu slyšet ty avizované bluesové vlivy. Co je třeba zvlášť ocenit, je Gahanův zpěv – David překvapuje nejen v „Should Be Higher“ (zde se zaskvěl i jako autor!), ve vrcholné písni desky, kde létá v nezvykle vysoké poloze, ale na celém albu zpívá s velkým prožitkem a ve velmi dobré kondici. Ostatně, stačí se kouknout třeba na to, jak to dává živě třeba u Lettermanna.

„Delta Machine“ nabízí několik opravdových hitů s úžasnými refrény, s nimiž se budou vznášet tisíce lidí na koncertech („viz Soothe My Soul“). Ale pak jsou tu ta avizovaná slabší místa, oproti zmíněným vrcholům nevýrazné skladby „My Little Universe“ a „Alone“, trochu rozpačitý je i Goreho pěvecký příspěvek „The Child Inside“. „Broken“ až příliš okatě čerpá z depešácké minulosti a červík pochybností hlodá i při „Soft Touch/Raw Nerve“, která by se neztratila na „Music For The Masses“. Škoda, že se na seznam nedostala skvělá skladba „Always“ z druhého disku deluxe edice, to je úžasná syntéza nervního elektronického tepání, zkresleného vokálu a parádní melodie.

I přes nadšenou zmínku o strojové „Always“ (toto jsou Depeche Mode!) se zjednodušeně dá říct, že u mne vítězí kytary nad mašinkami: více se mi líbí ta polovina zvaná „Delta“, rockovější, rozervanější, více pocitová, bluesová, gospelová. Druhá půlka pod názvem „Machine“ je pro mne chladnější a ne tak vynalézavá. Ale víte, co je na hudbě Depeche Mode nejlepší? Že dojmy po pár dnech poslechu jsou nevyzrálé a recenze na jejich alba by se měly psát tak s půlročním odstupem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *